Zpoved z blázince (19.1.2005)

Na dvere zaklepal poutník
já netuše kdo je
podal mu doutník
a pustill do pokoje

vzal si k tomu moje pivo
taky veceri
ale to mu nestacilo
prahnul po duši

skrz na skrz mi prošel hlavou
všude temnota a chlad
mé zoufalství je jeho stravou
nebolí me jenom spát

takhle proste nejde žít
do jídla sem si dal jed
raci budu v zemi hnít
než navždy žít jak ted

dneska píšu z mesta Prahy
z Bohnického blázince
bohužel me zachránily
temný poutník je furt zde...